soutěže 2009

10. října
– okresní kolo hry Plamen – podzimní (první) část – mladí hasiči. Toto klání se konalo v Lipině u Valašských Klobouk. Vyjeli jsme kolem 6:30 ráno a po příjezdu na místo šel náš vedoucí tým zapsat, načež jsme čekali na nástup. Počasí nám ovšem nepřálo, bylo opravdu škaredě a hodně pršelo, ale to naše mladé nezastrašilo. Byl svolán nástup, kde se stručně popsalo, jak by měla soutěž probíhat a nějaké organizační připomínky.

     Po nástupu jsme se šli nachystat na PÚ CTIF. Naše startovní číslo bylo 6 a tak nebylo času nazbyt. Jakmile jsme přišli na řadu, nachystali jsme se a mohlo se začít. Měli jsme dva pokusy ale ani jeden nevyšel tak jak bychom si představovali. Po provedení obou útoků se naši mladí celí promáčení převlékli do suchého oblečení a pak už nás čekal ZPV (Závod požárnické všestrannosti). Naštěstí přestalo pršet, takže jsme se připravili a po odstartování čekali na naše mladé, až doběhnou do cíle. Po doběhnutí jsme vyrazili domů, jelikož vyhlášení proběhne až po jarním kole. Podrobné výsledky zde. (foto)

29. srpna
– soutěž v Ludkovicích. Po loňském úspěchu na této soutěži jsme si řekli, že když už máme ten putovní pohár dovézt nazpět, tak už tam rovnou zůstaneme a zkusíme ho získat znovu. Samozřejmě plány jsou plány a skutečnost je leckdy jiná, ale nadšení nám nechybělo. Rozhodli jsme se, že soutěžit budeme ve stejné sestavě jako před rokem a tak se taky až na jeden post stalo. Problém ale nastal s odvozem. Řidičů máme sice 5, ale nikdo zrovna nemohl. Nakonec obětoval rodinný výlet starosta sboru a tak byla krize zažehnána, za což mu děkujeme.

     Soutěžilo se v kategoriích mladší žáci, starší žáci, ženy a muži. Krom mužáků jsme do týla nepřítele vyslali i naše starší žáky, kteří minule obsadili pěkné třetí místo v mladších žácích. Žáci měli start naplánovaný na 13:00 a tak jsme vyjížděli již po 12. hodině. Hned po příjezdu se dost rozpršelo a travnatá trať pěkně nasákla. Počasí celý den bylo celkově velice nepřejícné. O to větší to pro všechny byla výzva.

     Žákovských družstev dojelo celkem 8, z nichž 5 bylo starších, což je v porovnání s minulým ročníkem skoro půlka. I tak se ale bylo na co dívat a zvlášť ti nejmenší byli úžasní. Po mladších nastoupili starší a jako poslední se na start připravili naši. Pod taktovkou našich vedoucích vše nachystali a už bylo odstartováno. Všichni závodníci museli hned po startu proběhnout velkou pneumatiku. Naši vše zapojili a už běželi dopředu. Čas nijak závratný nebyl, ale průměr to byl. Pak se ale něco stalo. Hoši špatně spojili savice a ty se už nepodařilo spojit. To znamenalo poslední místo, s kterým jsme určitě nepočítali. Co se dá ale dělat, alespoň je vidět, kde je potřeba se zlepšit.

     Po vyhlášení výsledků žáků přišly na řadu ženy a muži. Pořadí startu bylo podle zaplacení startovného a tak jsme byli osmí. Trať byla, řekl bych, těžší než minule. Letos se startovalo na opačném břehu okolo protékající říčky, kde se muselo proběhnout ohraničené pneumatikové pole, za kterým už byla základna s vybavením. Dále se běželo zase zpět a přes říčku, což bylo po několika deštích dost náročné. Poté i s hadicemi prolézt stejnou pneumatiku jako žáci a hurá k terčům do svahu. U terčů byla další vychytávka, a to tří metrový pruh, ve kterém se proud musel nacházet v okamžiku shození terčů, jinak byl pokus neplatný. Jak říkám, trať vskutku nelehká.

     Jako první předvedli útok domácí. Vyskytly se ovšem nějaké komplikace a tak čas nebyl zrovna ideální. Ještě před námi bylo áčko z Želechovických Pasek, kterému se víceméně nic nepokazilo, a výsledný čas dával týmu naději na výhru. Konečně jsme nastoupili my. Po nachystání jsme šli plní adrenalinu na start. Po výstřelu jsme vyletěli jako z praku a hurá přeskákat pneušky, vzít nádobíčko a zase rychle zpátky. Vše šlo bez chyb a pneumatiku jsme taktéž prolezli v klidu. Vše jsme celkem rychle zapojili a nic se nezamotalo a už šla voda. Ta útoky zastihla skoro na sekundu přesně a výsledný čas předčil snad všechna očekávání. Dali jsme i Pasekáře, což jim vrásek určitě neubralo. Paráda! Super! To byly reakce celého týmu.

     Následovala horší či lepší družstva a nikdo na nás neměl, i když to občas vypadalo zle. Ani pasekářskému béčku se nepovedlo nás překonat, a tak jsme si vezli domů kromě poháru za první místo i pohár putovní, který jsme ihned doma naplnili :o) Kéž by to tak šlo i v naší Grand Prix... (foto, video muži)

15. srpna
– konečné zúčtování v Grand Prix. Po poslední soutěži GP jsme konečně dostali odpověď na otázku, co po celý rok dělá problémy nejvíce a pokaždé. Kde je ten zakopaný pes?!? Ne nejedná se o lidi, jde o techniku a to o naši mašinu, která prostě na většinu ostatních nestačí, a mi můžeme trénovat do aleluja a stejnak pořádný výkon nebude. Pokud tento DETAIL nějak nenapravíme, můžeme počítat pořád s nepříliš atraktivním umístěním :(

     Letošní ročník se víceméně nelišil od minulého. Nejlepší výsledky má bez debat sbor z Pasek. Zlepšení v tomto roce bylo vidět jak u Ostraty tak i Lípy, kdežto zhoršení u nás a Prštného. Jaroslavicím vše uteklo zase mezi prsty i přes velkou snahu.

     Dobrou zprávou je také to, že nám do okrsku přibylo další družstvo žen (Paseky) a i v našem sboru to vypadá nadějně na další takovýto tým.

     Snad tedy další ročník bude v lepší náladě, s lepším nasazením a hlavně s lepší mašinou! Hasičine zdar!

15. srpna
– soutěž GP v Želechovicích nad Dřevnicí. Závěrečný boj okrskového Grand Prix se tradičně konal u nás na Střelnici a tak jsme jaksi měli pocit, že doma bychom neměli udělat ostudu a našim spoluobčanům se, jak se říká, předvést. Samozřejmostí byl trénink, který jsme uskutečnili ve čtvrtek. Během týdne se u nás vystřídalo několik týmů z okolí, aby si naši trať mohly vyzkoušet. Letos jsme postavili klasicky velmi důmyslnou kličkovačku s několika vracáky, z níž se vybíhalo k základně a odtud již po rovince a hurá do kopce.

     Nakonec se na soutěž dostavilo pěkných 16 družstev, z nichž 4 byly ženského charakteru. My jsme na start postavili i „béčko“ a dokonce se spekulovalo i o „céčku“, ale tyto spekulace se později ukázaly jako liché a tak jsme o čest soutěžili ve dvojko. Jako první šlo naše „áčko“ a po odstartování šlo všechno hladce. Dokonce můžeme říct, že se po dlouhé době neobjevila žádná chyba, tedy žádná, za kterou bychom mohli my, lidé. Nakonec náš čas byl lepší než na tréninku, a tak jsme aspoň sami sobě něco dokázali.

     Po nás následovali další a za zmínku stojí čas mužů z Lípy, kteří měli na setinu stejný čas jako my, což se nám za naši několikaletou historii používání naší elektronické časomíry ještě nestalo. Po soutěži jsme se shodli na tom, že se podíváme do výpisu časů, kde se ukládají i tisíciny, a ty rozhodly. Bohužel ale v náš neprospěch. Lípjani byli o 5 tisícin rychlejší a tak lepší místo připadlo jim. Toto malé nic pak tomuto týmu dopomohlo k letošnímu dobrému umístění v GP a sebrali tak pohárové umístění Jaroslavicím.

     Další družstva soutěžila a my netrpělivě čekali na favority soutěže, Pasekáře. Ti přijeli s dvěma družstvy mužskými a jedním ženským. Jejich áčko předvedlo pěkný čas, který ale mohl být ještě lepší, asi někde nastala nějaká chybka. Přesto nakonec zase zvítězili a bylo vidět, že jsou rádi. I ostatním matadorům se dařilo a tak vpředu byli borci z Ostraty, Jaroslavic a Lípy. Našemu béčku se útok nepovedl podle představ a skončilo až na 11. pozici. Áčko se uhnízdilo na páté příčce, což nám v GP moc nepomohlo. (foto, video)

1. srpna
– soutěž GP a soutěž žáků na Želechovických Pasekách. Předposlední kolo okrskové Grand Prix se konalo na, pro nás nepřejícných, Želechovických Pasekách. Zde se nám nikdy pořádně nezadařilo, výjma jednoho ročníku okrskové soutěže. S tímto vědomím jsme na soutěž i odjížděli. Ve čtvrtek jsme ještě byli zatrénovat, jelikož jsme měli celkem obměněný kádr a všechno se tvářilo velice dobře. Našich 9 členů kooperovalo jako jeden bezchybný muž.

     V den D jsme odjížděli ze zbrojnice již po 12. hodině, protože na jednu již začínala soutěž žáků a čas se měřil naší elektronickou časomírou, kterou bylo potřeba ještě nachystat. Dětské soutěže se celkem zúčastnilo 6 družstev. Soutěžilo se na 2 pokusy, z nichž jeden se nám moc nezdařil, nebylo to prostě ono, a druhý byl neplatný pro upadnutí koše do kádě při jeho ponořování. Celkové 4. místo v kategorii starších našemu výkonu zcela odpovídalo.

     Po ukončení žákovské soutěže se začaly sjíždět ženské a mužské sbory, jak zařazené v našem GP, tak i ty, mimo tuto soutěž. Celkem pak na start nastoupilo 14 družstev, z nichž 2 byla ženská. I když na konci obě tato ženstva dostala poháry, celkově byli zařazení všichni do jedné kategorie. Po nástupu následovalo rozlosování a projítí tratě velitelů družstev společně s místním velitelem. Start situovaný na louce, odtud 20m na základnu, kde se sálo z kádě, která byla pod úrovní sacího hrdla. Pro vodní vedení byly přichystány klasicky 2 překážky. První museli překonat víceméně všichni (přeskočit) načež se vbíhalo do lesa, ze kterého se vzápětí vybíhalo a následovala druhá překážka (podlézt) a už jen pár metrů k terčům. Trať vskutku nelehká, ale zato již poměrně známá. Béčka jsme spojili na základně a céčka již za běhu. Dobrá taktika.

     My jsme na start nastoupili jako třetí, což jsme považovali celkem za výhodu. Vše připraveno, jdeme na startovní čáru. Výstřel a běh k základně, spojit, vzít a úprk vpřed! Vše se dařilo, ale najednou bylo něco špatně, voda nešla. Strojník při posunování mašiny upadl a snad kvůli tomuto zapomněl sát. Útoky marně čekaly u terčů na vodu a snad věčnost trvalo, než se konečně voda dotkla terčů. Výsledný čas přes 46s dával jasně najevo, že s tímto konkurovat nemůžeme snad ani ženám. Opak byl ale pravdou! Snad každému se něco po… kazilo a nakonec se útok povedl pouze prvním třem sborům.

     Za naše konečné 4. místo můžeme děkovat snad jen svatému Floriánovi, který se nad námi slitoval :D Připisujeme si tak 3 body do GP a musel by se stát zázrak, abychom se po posledním kole u nás v Želechovicích dostali mezi 3 nejlepší. Snad se tak stane :o) (foto, video)

25. července
– soutěž GP v Ostratě. Dalším kláním okrskové Grand Prix bylo to, které se konalo v Ostratě. Na tuto soutěž se, samozřejmě jako na každou jinou, mohla přihlásit i družstva, která nejsou zařazena v GP. Na místní trati se nám v minulých ročnících dařilo a nejinak tomu bylo i letos.

     Abychom nedopadli jako sedláci u Chlumce (nebo jako na Klečůvce :) ), domluvili jsme se, že přes týden pojedeme trať omrknout, resp. si ji vyzkoušet. Cestu jsme tam stejně měli, protože na rozdíl od minulých let, se tentokrát měřil čas naší elektronickou časomírou a tu bylo potřeba nejdříve v drsných podmínkách v Ostratě vyzkoušet, zda půjde vůbec nainstalovat (zda dosáhnou všechny kábly kam mají). Nakonec se vše povedlo a s vědomím, že takhle by to šlo, jsme jeli domů.

     V onen osudový den jsme si dali sraz ve dvě na zbrojce a kolem půl třetí jsme již byli na místě. Bohužel se po cestě spustil takový liják jako už dlouho ne, a tak se rázem celá trať ocitla pod vodou, či lépe řečeno, na blátě. Po nachystání časomíry, nástupu a rozlosování pořadí se již začalo se samotnými útoky.

     První byli tradičně domácí a jejich pokus nebyl vůbec špatný, ba naopak. V nepřejícném až hrůzostrašném terénu se jim dařilo až moc dobře. My jsme nastoupili jako třetí. Po startovním výstřelu jsme vyletěli jako z děla a už honem na základnu vše zapojit a běžet do útoku. Vše klapalo na jedničku, ale pak na blátivém povrchu upadl náš rozdělovač a tím pádem lehce zbrzdil útoky, které musely pustit hadici nesenou v kotouči na zem. Tímto se stal útok náročnějším, protože táhnout za sebou 40 nebo 20 metrů hadic je rozdíl. Důsledek toho bylo, že jeden z proudů nestihl dotáhnout své vedení co nejblíže k terči a asi 2,5 sekundy ho odstřeloval z dálky, než se mu ho podařilo sestřelit. I tak se ale čas povedl na výbornou. Je potřeba dodat, že podobné problémy měla skoro všechna soutěžní družstva. Ohrozit nás poté mohli skoro všichni, protože se čím dál tím víc stírají rozdíly mezi jednotlivými družstvy. Nakonec nás překonaly jen Želechovické Paseky, které v úvodu pokusu sice zaváhaly, ale i tak nás daly o víc jak 2,5 sekundy.

     Celkové druhé místo nás nesmírně potěšilo a povzbudilo nás do dalšího boje za lepší umístění v Grand Prix 8. okrsku. (foto, video)

18. července
– 3. ročník memoriálu Aloise Vítka na Provodově. Po nepříliš podařené Lípě jsme si řekli, že se zajedeme podívat na soutěž na Provodov. Ta se konala v sobotu a začátek byl stanoven na 15:00. Sraz jsme si dali ve dvě u zbrojnice a kolem čtvrt na tři jsme vyjeli za krásného počasí. Po cestě začalo prskat a po dojezdu a nástupu začalo lehce pršet.

     Do soutěže bylo přihlášených 5 ženských a 17 mužských družstev. Původně měla odcvičit jedna kategorie a pak druhá, ale vzápětí z nám neznámých důvodů (asi těch 6 týmů spěchalo) se to udělalo tak, že odcvičilo 6 družstev mužů, následně všechny ženy a poté zbytek mužů. Trať byla situovaná na místním fotbalovém hřišti, na které jsme se museli dostat s naší cisternou a vozíkem po úzké a klikaté cestičce, což se našemu zdatnému řidičovi–velitelovi i povedlo.

     Po příjezdu jsme si šli obhlédnout trať, jelikož jsme byli na této soutěži poprvé. Když jsme uviděli okno, tak to nebyl radostný okamžik. Už nám bylo jasné, že to nebude žádná sranda, a taky že nebyla, všechno co mělo jít dopředu, muselo oknem, tzn. lidi i hadice. A v tom byl ten háček, vyzkoumat takovou taktiku, která by byla v této situaci nejúčinnější a tím pádem nejrychlejší. Aby na jedné straně nešla voda dřív do hadic, než bude vše pospojované a roztáhnuté a na druhou stranu, aby zase nešla pozdě. Zkrátka to chtělo myslet. Soutěžit mohlo maximálně 7 lidí a tolik nás i bylo. Měli jsme i změnu na pozici strojníka, ale tam to proběhlo všechno v pořádku. Taktika domluvená, týmy cvičily a my čekali. Měli jsme startovní pozici číslo 7, což znamenalo, že musíme čekat, až odcvičí všechny týmy žen.

     Jako první se na start postavili borci z Hřivínového Újezdu a předvedli čas, který, jak se později ukázalo, byl i časem vítězným. Následovali další a další a časy byly různé. Někomu se útok povedl, ale byl pomalý, někomu se vedení zamotalo a pokus dopadl špatně. Po 6 odcvičených družstvech mužů a asi 2 žen začalo pršet jako … no prostě moc. Bylo i krátké přerušení, které stejně k ničemu nebylo a tak se soutěžilo v dešti.

     V okamžiku, kdy mělo být na řadě ještě jedno družstvo žen, jsme se dozvěděli, že ty na start nenastoupí a že se máme připravit my. Jediné, co bylo nachystané, byla mašina a zbytek jsme rychle začali chystat. V kvapu jsme vše naskládali na základnu a naposled zopakovali taktiku. Přišel výstřel a my vyběhli. Zadek byl jasný a ostatní vyběhli směrem k oknu. Lehké zdržení bylo, už když první člen našeho týmu proskakoval oknem. Nějak mu to podklouzlo a rozpleštil se o překážku, kterou musel překonávat napodruhé. Vše jsme udělali přesně podle plánu a jediná další chybička byla v pozdějším zapojení proudů na rozdělovači. Výsledný čas cca 36 sekund stačil na průběžnou třetí pozici, což bylo skvělé umístění.

     Následovalo ještě ale 10 týmů, které nás mohly odsunout. Stalo se tak ve dvou případech a tak jsme se nakonec uhnízdili na pěkné páté příčce. Za neustálého pršení proběhla ještě ukázka staré techniky a poté již nástup a vyhlášení. Všichni mokří na kost jsme vyrazili směrem k domovu s myšlenkou, že dneska se nám to fakt povedlo, i přesto, že to na bednu nestačilo. (foto)

11. července
– soutěž GP v Lípě. Druhá soutěž v řadě Grand Prix 8. okrsku se konala ve vedlejší Lípě. Družstev dorazilo celkem 10 (8 muži, 2 ženy) a my jsme pomýšleli na nějakou vyšší příčku, která by zvedla naše sebevědomí po zpackaném výkonu na Klečůvce. Málem se tak i stalo, kdyby se nevyskytla zase nějaká ta chyba. O tom ale až dále.

     Klání začínalo klasicky ve 3 hodiny odpoledne a my vyjeli už kolem půl, abychom mohli nachystat naši elektronickou časomíru, která se na útok používala. První se na start postavilo domácí mužstvo, které zaběhlo pěkný čas, jenž hned vzápětí překonali borci z Pasek a to o 2,5 sekundy. Jejich času se po různých útrapách a nepřesnostech nikdo ani nepřiblížil a to ani my, když jsme startovali jako šestí.

     Vše klapalo na jedničku, rozběhnuto bylo velice pěkně, ale pak strojník po signalizaci, že nestíháme, ubral plyn a nechal ho ubraný až moc dlouho, načež se tato velká ztráta projevila i na konečném umístění. Snad již brzy uvidíme na videu, jak to vlastně bylo. Pomyslným hřebíkem do rakve byl ještě výkon Jaroslavic, které nás překonaly o pouhých 11 setin sekundy. Konečné páté místo i přes všechny tréninky ukazuje na neustálý pád výkonnosti našeho soutěžního družstva a s nápravou si nevíme pořád rady. Tak snad tedy příště. (foto, video)

4. července
– dětská pohárová soutěž v Zádveřicích. Zde se konala dětská soutěž poprvé a tak jsme se chtěli pořádně ukázat. Když jsme se ale všichni sešli u zbrojnice, tak jsme zjistili, že nám jeden člověk chybí. I přesto jsme ale na soutěž vyrazili a nakonec jsme si přímo na místě vypůjčili jednoho člena z Želechovických Pasek, kterého měli jako náhradníka. Poté byl nástup, kde se vysvětlilo co a jak a mohlo se jit na věc.

     Naštěstí vyšlo počasí a bylo krásně slunečno, což všem hrálo do karet. Když jsme přišli na řadu my, pomohli jsme dětem nachystat věci a pak už nic nebránilo jejich startu. První útok děti zvládly i když ne přesně podle našich představ i přes to, že celý mančaft byl poskládaný jak se dalo. Následovala svačinka a něco k pití a pak už jsme šli na druhý pokus, který bohužel také nevyšel a tak jsme skončili nakonec na nezáviděníhodné poslední příčce. Po odsoutěžení všech družstev proběhlo vyhlášení a pak jsme vyrazili k domovu.

20. června
– dětská pohárová soutěž v Želechovicích nad Dřevnicí. Další ročník tohoto klání se i letos povedl a i přes nepřejícné počasí přijelo velké množství sborů. Celkem 15 týmů se přijelo poprat o příčky nejvyšší v požárním útoku. Prováděl se jeden pokus na elektronické terče a tak museli všichni vsadit při svém pokusu vše.

     Jako první začala kategorie mladších žáků, kde se mezi sebou popralo 5 družstev. Tam jsme svého zástupce neměli a nakonec se po vynikajícím výkonu na prvním místě umístilo SDH Provodov.

     Dále se pokračovalo staršími žáky, kde už jsme své želízko v ohni měli. Zajímavostí byl tým s názvem Šabobisul, který byl vlastně seskládán ze 4 obcí. Útoky byly průměrné a také několik „enek“ se objevilo, až s pěkným časem přišly Kaňovice, které daly ostatním týmům důvod k přemýšlení. Nám se pokus nezdařil bohužel přesně podle představ a nakonec nám o kousek utekla 3. příčka, na které se uhnízdily Paseky. Čas Kaňovic poté překonal tým ze Štítné nad Vláří perfektním časem 17,40 a tak bylo o všem rozhodnuto. (foto)

30. května
– soutěž GP na Klečůvce. První destinací, ve které se konala soutěž Grand Prix, byla Klečůvka. I když díky nepřejícnému počasí byla původně soutěž v den konání zrušena, tak asi za dvě hodiny od zrušení byla opět obnovena, jelikož se počasí umoudřilo. Na toto klání jsme odjížděli se smíšenými pocity. Pozitivní bylo, že jsme byli den předem na soutěžním místě trénovat a vše šlo skvěle a negativum bylo to, že náš tým byl z důvodů nemocí a školení slátán. Součástí GP byla i soutěž žáků, na kterou jsme své zástupce nevyslali, poněvadž jich bylo málo. Na tuto soutěž se nám celkově nějak nedostávalo lidí, což určitě není dobře. Nakonec byly jen dva žákovské týmy, které si daly požární útok ve třech kolech.

     V 15 hodin začala nástupem hlavní soutěž dne –GP–. Trať začínala na jednom konci fotbalového hřiště, které se muselo přeběhnout. Na pomocné základně vzdálené asi 10 metrů od mašiny bylo všechno vybavení a to jsme museli vzít a utíkat kolem kádě zpět na hřiště. Fyzická náročnost tudíž byla značná. Tento rok nám k týmům, které spolu soupeří o titul, přibyl tým nový a to ženský ze Želechovických Pasek.

     Vše začalo rozlosováním, kde jsme si vytáhli číslo 7. První byli domácí, kteří předvedli průměrný čas. Hlavní pozornost byla upřena, jak už to tak u nás bývá, na Pasekáře. Ti opět prokázali svou bezchybnost a až na malé nedostatečky (opravdu tak malé byly) předvedli vynikající útok. Nikdo po nich je již neohrozil a to bohužel ani my. Náš útok dopadl v porovnání s tréninkem jako fiasko. Vše klapalo, ale poté se u rozdělovače vyskytly chyby, které nás odsoudily k neúspěchu. Jako problém se ukázalo spojování útočných vedení, kdy se doslova zapojovalo vše se vším a tak než se povedlo vše zapojit správně, uběhlo času, že by i ta hospoda shořela. Zmatek nad zmatek, tak by se celá situace mohla krátce definovat. Horší byl nakonec už jenom jeden tým a to domácí béčko. Při vyhlášení na konci soutěže ještě proběhlo předávání odznaků odborností (Hasič III. stupně a Strojník), které se dělaly v únoru na Želechovických Pasekách.

     Ze soutěže jsme odjížděli zklamaní i naštvaní sami na sebe za ten svůj NEvýkon. Hold, kdo chce kam, pomožme mu tam. Příště to snad napravíme a spravíme si chuť. Lípo třes se! (foto)

16. – 17. května
– okresní kolo hry Plamen – jarní (druhá) část – mladí hasiči. Tato část se konala po dobu dvou dní v blízkých Vizovicích. V závěru následovalo vyhodnocení celé hry Plamen za sezónu 2008/2009.

     V sobotu jsme měli sraz u naší zbrojnice v 6:30. Poté, co všichni dorazili, jsme vyjeli. Po příjezdu do Vizovic šel vedoucí mládeže naše družstvo zaregistrovat a mezitím si šly děti obhlédnout disciplíny. Dále následoval nástup, kde pořadatele všechny přivítali. Proběhla porada vedoucích kolektivů a poté se již mohlo začít soutěžit. My jsme měli pouze družstvo starších žáků, které mělo startovní číslo 3 a tak jsme se šli hned po nástupu chystat.

     Jako první nás čekala štafeta 400m CTIF, kde jsme obstáli bez trestných bodů. Než jsme nastoupili k další disciplíně, tak si šla naše mládež na chvilku zahrát fotbal. Další disciplínou byla štafeta 4 x 60m, kde jsme obdrželi „N“ z důvodu toho, že jeden náš běžec ztratil botu a doběhl za čáru, takže nedoběhl se vším, s čím startoval. Následovala opět chvilka fotbalu. Poslední disciplínou pro nás v sobotu byla štafeta dvojic, po jejímž zdolání jsme vyrazili do rekreačního střediska Revika blízko Vizovic, kde jsme byli ubytováni na jedné z chat.

     Po příjezdu na chatu jsme se zabydleli a pak jsme šli na večeři. Po večeři si děti chvilku odpočinuly a za chvilku jsme šli hrát fotbal, nohejbal, někteří basketbal a někteří stolní tenis. Sport posléze vystřídalo slíbené opékání u ohně. Spát se šlo brzo, protože jsme museli být druhý den už v osm ráno na soutěži.

     Ráno jsme vstali, uklidili, sbalili se a šli na snídani. Z té jsme vyrazili zpět na soutěž. V neděli už nás čekaly jen požární útoky a zrovna, když jsme měli jít na řadu my, nastaly problémy s mašinou, která nechtěla nastartovat a tak nás posunuli na konec startovního pole, abychom mohli naši mašinu opravit. Věc se podařila a mohli jsme jít na to. První pokus proběhl v pořádku, ale ne úplně přesně podle našich představ. Následoval ještě druhý pokus, po němž proběhlo vyhlášení celé soutěže. Celkově jsme skončili mezi staršími žáky na 18. místě ze 28 soutěžních týmů. Za své umístění jsme obdrželi diplom a balón. Hned po vyhlášení jsme vyrazili domů. Podrobné výsledky zde.

9. května
– okrsková soutěž na Klečůvce. Z Želechovických Pasek se tato významná soutěž přesunula tento rok na nedalekou Klečůvku (muži a ženy štafeta 4 x 100m přes překážky a požární útok). Zároveň se zde konala i pohárová soutěž mladých hasičů (pouze kategorie starší žáci, štafeta dvojic a požární útok). Pojďme si celý soutěžní den rozebrat podrobněji.

     Nástup mužů, žen i žáků byl stanoven na 13:00 SELČ a tak byl plac u hřiště slušně zaplněn soutěžními družstvy. Hned poté začaly štafety žáků a mužů. Družstva žáků byly 4 a my jsme si vylosovali, že budeme startovat jako první. Našim mladým se štafeta celkem povedla, ale nemají to tak vypilované jako např. Paseky a tak skončili v této disciplíně na posledním místě.

     Mezitím probíhala štafeta mužů, kde jsme startovali jako šestí. Pozorovali jsme týmy před námi, co udělají za chyby a jak rychle to zvládnou. Zvlášť Pasekáři se vyznamenali pěkným časem. Náš tým byl tentokrát trošku v jiné sestavě než je obvyklé díky nepřítomnosti 3 našich běžců a tak jsme museli improvizovat. Na start jsme se tedy nakonec postavili takto: bariéra Petr Hrazdira, okno Staňa Hlahůlek, minimax Tomáš Čechmánek a lávka Laďa Zicha. Snažili jsme se velice, ale bohužel náš čas nám stačil pouze na páté místo ze sedmi týmů. Víceméně vše klaplo, zrychlit nás mohl nejvíce běh, ale co se dalo dělat. Útok mohl klidně pořadím zase zamíchat a tak jsme se soustředili na něj.

     Dále probíhaly útoky žáků a štafety žen. Ty byly v podání něžného pohlaví velice atraktivní a tak většina přítomných sledovala hlavně je. Přítomna byla dvě družstva a nakonec se radovaly ženy z Pasek. Mezitím naši žáci provedli útok ve velice pěkném čase, což jim zajistilo první místo v útocích. Celkově pak skončili na 2. místě.

     Výsledné místo se počítalo tak, že se sečetly trestné body z jednotlivých disciplín a kdo měl nejmíň, ten vyhrál. V případě shody bodů rozhodoval útok. Tento systém funguje od minulého roku. Předtím se sčítaly časy disciplín, a kdo měl nejmíň, ten vyhrál.

     Po dětech přišly na řadu útoky mužů. Favorité nedělali chyby a tak byly jejich časy velice znepokojující. Pak jsme přišli na řadu MY. Odhodlaní to všem natřít, jsme si vše na základně velice pečlivě připravili. Po odstartování jsme vyběhli, vše pospojovali a utíkali k terčům. Po shození obou terčů se čas zastavil na krásném čísle 28,09, což znamenalo prozatímní druhé místo v útocích. Jaroslavice „B“ nás již nepředběhly a tak jsme po součtu trestných bodů skončili celkově na dobrém 3. místě.

     Shrnutí: za muže postupuje sbor Želechovických Pasek a za ženy jak sbor Pasek, tak i Lípy. Ženy postupují podle pravidel na okres všechny, jelikož ženských družstev je málo. Všechny 3 týmy jim tam určitě ukáží, zač je toho loket a neudělají žádnou ostudu. Nám bohužel chyběla trocha toho štěstí a také nesehraný tým udělal své, ale i tak jsme odvedli skvělou práci. (foto, video muži, video žáci)

1. května
– Prvomájový pohár mladých hasičů v Šarovech. V den lásky naši mladí hasiči vyrazili kolem 12. hodiny na soutěž, která byla pro ně již druhou v tomto roce. Klání začalo kolem 13. hodiny a soutěžilo se ve dvou disciplínách (štafeta dvojic a požární útok) hodnocených dle směrnic hry Plamen.

     Naše štafeta byla vcelku dobrá, ale dostali jsme 10 trestných sekund za dotek kuželu, který se má správně oběhnout. Ve výsledku jsme ve štafetě skončili na 10. místě. Požární útok jsme si rozběhli velice pěkně, ale opět se stala chyba, při které se nám odpojila hadice „B“ od mašiny a než se podařilo hadici zpět zapojit a shodit terče, uběhlo cca 44 sekund a naše sny, resp. našich žáků, se rozplynuly. V útoku jsme skončili 11.

     Po celkovém sečtení bodů jsme skončili na 11. místě. Při vyhlášení bylo odměněno každé družstvo a poté jsme vyrazili směr domov. U naší zbrojnice si děti rozdělily vyhrané sladkosti a vyrazily domů. (foto, video)

14. února
– okrsková uzlovací soutěž žáků v Jaroslavicích. Jako každý rok se i tento konala soutěž, kde mladí hasiči měří své síly v rychlosti a správnosti uzlování. Od nás kvůli nemoci vyjeli pouze tři soutěžící. Období nemocí se ovšem projevilo na celé soutěži a tak se dostavilo celkem pouze 9 závodníků. Proto se celá soutěž udělala na 2 kola, aby z toho děti alespoň něco měly a nejely za hodinu zase domů. V mezičase všichni také posvačili, aby nabrali drahocenné síly. Nakonec se naši zástupci umístili na 6., 7. a 9. místě. V pořadí družstev na místě 2. (foto)